Hele, nebudu dělat, že se nic nestalo. Jo, asi 2 měsíce jsem nic nenapsala, ale je to docela boží. A nedělám si srandu, mám teď strašně moc pozitivní energie a tak, takže určitě nebudou v blízké budoucnosti články o mých nudných dnech atd.
Za ty 2 měsíce jsem toho stihla relativně málo. Prakticky nic, ale to jsem celá já. Každopádně tady je něco z toho:
- konečně! jsem dočetla Velkýho Gatsbyho a musím říct, že mě docela zklamal. Ne, že by se mi nelíbil, je to epická knížka, fakt že jo, je neskutečné, jak na mě působila citově a tak, ale bylo to tak zmatené! To je fuk, kdyžtak někdy jindy v nějakém jiném článku.
- celkově jsem začala číst více, než dříve.
- někdy v srpnu jsem si řekla, že skončím s pomluvami, falešností a přestanu se chovat tak, jak se očekává. Nechci být rebel, ale prostě se budu chovat podle toho, jak uvážím já a nenechám si do toho kecat. Taky jsem se přestala bavit s lidmi, co mi lezli na mozek. Dříve bych asi předstírala úsměv a milý pozdrav, když bych je potkala. Teď se na ně prostě nekoukám a ignoruji je. A i když se to zdá stupidní a hloupé, myslím, že když k tomu mám svůj důvod, je to oprávněné. A že je těch důvodů hodně! :D
- uvědomila jsem si (už asi po 50-té), že mám ráda svou třídu a to jako fakt všechny. A jo, i když mě mírně štvou, tak já určitě štvu je, takže jsme si rovni.
- zakončila jsem prázdniny božím srazíkem s holkama ze základky a všechno bylo jako dřív. Znáte takový ten pocit, když někoho potkáte po dlouhé době, chvilku pokecáte a pak vlastně přijdete na to, že se mezi vámi nic nezměnilo a všechno je pořád tak boží, jako dřív?
- chodím do tanečních! Baví mě to! Uiii! Mám toho nejlepšího partnera, kterého jsem si jen mohla přát. A jo, strašně moc nám to jde a to si nedělám legraci. Hlavně vždycky děláme úplně kraviny, mlátíme se, stěžujeme si na to, jak moc nás bolí nohy, jaké je nám vedro a tak.
- na začátku školního roku jsme byli se třídou a dalšími třídami v ročníku na turisťáku. Na to, jak se mi nechtělo, to bylo úplně luxusní. Sice nám skoro celý týden propršelo, všechno bylo mokré, všude byly myši, všude byla zima, ale my jsme zvyklí! Chodíme přeci na GNJ!
- na přelomu července a srpna jsem byla na táboře. Jela jsem poprvé jako instruktor a bylo to úplně jiné. Jo, tábory miluju. Prostě celých 11 měsíců a 2 týdny žijeme všichni úplně odlišné životy s odlišnými lidmi a na odlišných místech, ale pak přijedeš na 2 týdny na tábor, kde jste všichni zase pohromadě a všechno je úplně stejné.
Fotky ze zbytku prázdnin a září vám ukážu někdy jindy v nějakých jiných článcích.
 |
| Jedna instagramovka ze včéra, abyste věděli, že pořád vypadám stejně, jen trošku šťastněji. :)) |
Užívejte večera, ozvu se zase!
xoxo
.png)
